Stepanakert, den prvni

Cesta z Jerevanu do Stepanakertu byla dobra, nebot jsem ji z vetsiny prospala. Po prijezdu do mesta jsem z principu odmitla vsechny taxiky snazici se me nekam odvezt a zeptala se mistniho policisty kde je ministerstvo zahranici. Anglicky mi odpovedel, ze musim jet autobusem jednu nebo dve zastavky. Pak se zamyslel, mavl na projizdejici autobus, soupl ridici par dramu a rekl mu at me vysadi u ministerstva. Na ministerstvu mi doporucili par destinaci kde je to hezke a poprali mi pekny pobyt.

01_visa

Z ministerstva jsem se nechala odvezt taxikem neveda kde se nachazi ulice v niz bydli rodina se kterou mi konzulka domluvila pobyt.

Vylezla jsem z taxiku ve stejnou chvili kdy postarsi pani vylezla z domu c.23. Hned se na me usmala, predstavila se jako Anna a dovedla me do pokoje, kde budu bydlet. Hned pote co jsem si odlozila veci mi rekla, at se s nimi jdu najist. Zarazilo me to neb jsem si vzpomnela na konzulcina slova "ale tady je to bez snidane, nevadi?". U rodiny je zrovna na navsteve dcera s manzelem (nebo syn s manzelkou, tady jsou vsichni jedna rodina) kteri jinak ziji v Moskve. A tak byl khorovatz (grilovani) a ja jsem se - jako jiz po tolikate v Armenii - desne prejedla. Obdivovala jsem s jakou gracii a rychlosti v muzskem osazenstvu mizi obrovske panaky vodky a jak to s nimi pritom temer nic nedela. Jedine v cem je poznat mira alkoholu je dojemnost pripitku. Pripiji se v podstate pokazde kdyz se doleje sklenka. Zacalo se pripijenim na zdravi, deti, pokracovalo se pres muj narod, jejich narod, Armenii, Karabach a skoncilo se u mych rodicu (mami, tati - na zdravi) a - tomu jsem ale prilis nerozumela - tusim ze u boha, viry a lepsich zitrku.

Nakonec nam jeden z pritomnych sytym a procitenym hlasem zapel pisen a cast osazenstva odjela.