Prejezd dalsich hranic
Trip Start
Oct 06, 2009
1
11
26
Trip End
Nov 02, 2009
Agarak,
Syunikʼ,
Armenia
Friday, October 16, 2009
V pul jedne jsme se zacali soukat do minibusu, abychom pochopili, ze poskladat Irance do autobusu podle jejich pravidel neni zadna legrace (opravdu nekolik minut se tam pred odjezdem dela skatulata). Do Jolfy jsme dorazili asi za hodinu a pul a byli jsme okamzite pekne zmateni, protoze se na nas vubec nenahrnuli zadni taxikari. Stali jsme uprostred silnice a vubec jsme nevedeli, co delat. Vyrazili jsme smerem k hranici s Azerbajzdanem zeptat se, jak se podel hranicni cary dostat k mestu Norduz, kde je prechod do Armenie
Nocleh v Agaraku
. Ochotny celnik se nas hned ujal, aby se z nej po pulhodine vyklubal clovek, kteremu se neda verit ani nos mezi ocima. Kazdou minutu rikal jinou cenu, za kterou by nas jeho kamarad mohl odvezt. Nakonec se ukotvila na 20 dolarech, coz jsme odmitli, on chtel zase nejaky uplatek, ze to sezene za deset, kdyz mu dame deset atd. Radsi jsme utekli a dal vubec nevedeli, jak se dostaneme tech 65 kilometru do Norduzu. Usli jsme dva kilometry k ostre hlidanemu zeleznicnimu mostu pres hranicni reku Arax, kde jsme sundali bagancata a Dolda zacal stopovat. Povedlo se nam chytit okamzite chlapka, ktery ale chtel za dopravu do Norduzu 10 dolaru. Souhlasili jsme a vyrazili.Trochu jsme cekali, ze se silnice od hranicni reky alespon trochu odtrhne ale nestalo se tak. Celych 65 kilometru byly rovnobezne, a tak jsme na druhe strane videli vselijake pevnustky, veze, mozna i kasarny skrz ktere vedla zeleznice. Po vice nez hodine jsme dorazili do Norduzu, ridic nas vyhodil primo na hranici. Chtel nas obalamutit, ze myslel 10 dolaru za kazdeho, ale rychle toho nechal. Asi to jen zkousel.
Vesli jsme tedy do budov iranske pohranicni spravy, ktere byly naprosto mrtve a potulovali se tam asi jen zamestnanci. Ackoli se Iranec choval jakoby naprosto nevedel, odkud nase pasy jsou, asi si Cesko nasel na googlu a pustil nas pryc. Dal nam razitko na vizum, ze jsme vycerpali nasi jednu navstevu. Slusna paranoia, kdyz jdete monstroznim hranicnim prechodem mezi skalami k armenske hranici a nemate povoleni vstupu ani do Armenie ani zpet do Iranu. Armenska hranice nebyla ve skutecnosti ani tak moc armenska jako spise ruska. Visi tam obrovska ruska vlajka a malinka armenska. U te malinke armenske vlajecky nam prijemny pan rychle udelil visa a navic si s nami jeste pokecal v cestine.
Vesli jsme do Armenie a uz byla noc jak v pytli, zadna poulicni osvetleni a my nemeli kde spat. Vzali jsme si taxik do Agaraku a vyrazili nejakou tmavou ulici mimo vesnici, abychom si udelali stan. Vysli jsme do kopce kolem zahrad obehnanych ostnatym dratem par kilometru a pak jsme byli zastaveni autem, jehoz ridic se nam snazil pomoci. A pomohl. Dovezl nas zpet do Agaraku a poradil, at si proste vztycime stan v mestskem parku. Udelali jsme tak a zalehli za zvuku hudby v nedaleke hospode.
