POSLEDNÍ DNY V ASHRAMU
Trip Start
Dec 30, 2007
1
52
84
Trip End
Ongoing
HERAKAN,
India
Sunday, March 9, 2008
Je to divné, cítím se jako před koncem dovolené, kdy se musíte sbalit a vyrazit zpátky do stereotypu kazdého dne. Musíme splatit účty v restauraci a kanceláři, vyprat v řece poslední prádlo a domluvit si taxíka zpátky do města Haldwani, odkud vyrazíme vlakem do Varanasi a po několika dnech do Nepálu. Pobyt v ashramu je pro mě určitě novou ale i pozitivní zkuseností - nad mé očekávání. Přijela jsem sem s hodně smísenými pocity, spíse negativní nez pozitivní. Jednoduse řečeno jsem tu proto, ze toto je místo, které chtěl navstívit a "okusit" Massimo a tím, ze cestujeme spolu jako dvojice, toto místo okousím také já. Kdyz mě poprvé viděl Filippo, prohlásil (já o tom nevěděla): "tahle ta to v ashramu vydrzí jen pár dní", tak si představte jeho sympatie ke mně
BABAJI?
. Ale nedal na sobě nic zdát a choval se po celou dobu, jako by nic takového neřekl. A já s ním absolutně souhlasím, já sama jsem si nedokázala představit zůstat tu víc nez těch pár dní, i kdyz původní plán byly dva týdny. Po několika prvních dnech, které byly obzvlásť tězké kvůli nemoznosti zůčastnit se aktivit, takový ten sok přesel a pak uz jsem to brala s nadhledem, zůčastňovala se různých ceremonií a bězného zivota v ashramu a snazila se to trochu víc pochopit. Větsina poutníků tu má indické jméno, Max mě překřtil neindicky na "complaining tractor", čili "stězující si traktor". Vysvětlím: Massimo říká, ze kdyz se mi něco nelíbí a jde mi to proti srsti nebo prostě něco nechci dělat, hrozně toho nakecám - hlavně výmluvy, ale pak ten náklad naberu a jedu :o)Den trávím (dopoledne v posteli s ustupující migrénou posloucháním bouchání kladiva nad hlavou) na druhé straně řeky v restauraci u Anamiky. Popíjím kafčo - musím si toho uzít, nez se do té "pravé" Indie zase vrátíme, koukám na kluky, kteří na kamenech podemnou hrají criket a provozuji svou vlastní odpolední Karma Jógu, čili psaní. Je tu na rozdíl od "stavenistě" nad nasím bytečkem klid, je tu se mnou jen dalsích pár lidiček, mám pěkný výhled na koryto řeky, na horu Kailash a na Gufa Side, která odtud vypadá jako malý ostrůvek.
Kdyz jsem dlouho před nasí cestou do Indie slysela, ze na nějakém divném místě na úpatí Himalájí lidé vstávají ve čtyři ráno a koupou se v ledové řece, říkala jsem si: to musí být blázni
TEMPLES AND BELLS
! Hm, asi jsem blázen i já, ono to není tak spatné. Člověk si na to musí zvyknout, to ano, ale teď se na to ranní koupání vázně těsím. Třeba dnes. I kdyz mě brněla hlava, ve 3:45 se nahnu k Massimovi a poseptám: "Jdes k řece?"Max s velkou únavou jiz druhou noc jednoduse odpoví: "Dnes ne."
Jdu sama. Max včera ochutnal jeden nápoj a dalo by se říct, ze je po něm "unaven". Nebudu se o tom rozepisovat, prvně uvidím, jestli se o tom zmíní on sám. Vzbudila jsem se jako vzdy dřív, alespoň toho vyuziji, ze řeku budu mít sama pro sebe. Před několika dny se na druhé straně ashramu ubytovala větsí skupinka Rusů, ráno se chodí koupat na Gufa Side a dělají u toho děsný bordel a navíc si na vsechno svítí baterkama. Dnes jsem je předběhla. Dokonce jsem tam byla dřív nez Nima (indické to jméno pro Svýcarku, která zije na severu Itálie), která je punktuální a dodrzuje koupel přesně ve čtyři ráno. A dokonce - a to se mi stalo poprvé, jsem nezahlédla Gorariho jak provádí denní údrzbu chrámů. Sejdu tedy k řece - jen já, ticho, tma a nebe poseté hvězdami. Schodím ze sebe zupan a pyzamo a nahá vlezu do studené vody - stalo se to zvykem, tak to vázně není tězké - navíc k mému údivu, je to příjemné. Dnes jsem si vzala i sprchový gel, tak jsem se konečně mohla celá umýt
CATCHING UP OUTSIDE OUR ROOM
. Celá a v klidu - ovsem za určité teploty. Ve dne to nejde - s tím hábitem na sobě se prostě nedostanu na určitá místa na těle bez toho, abych ho nadzvedla - a to na břehu vzdy "hlídá" několik místních kluků. Místní Indky se koupou kompletně oblečené, ty odváznějsí ve stejném hábitu jako já. Dnes v noci mě tedy sledovaly jen hvězdičky. Po tom, co jsem se osusila jsem si jestě na několik momentů sedla na schody a jen tak relaxovala. Je příjemné zastavit se, na nic nemyslet a jen si uvědomovat místo na kterém jste a jeho krásu. Pak jsem slysela Nimu, jak schází k vodě, tak jsem jí nechala místo, aby se v klidu nového rána mohla vykoupat i ona - zanedlouho se v dálce jistě objeví světýlka ruské skupinky. Při zpáteční cestě jsem zahlédla Gorariho, jak otvírá první chrám.STAROST O MURTI
K denním činnostem Gorariho patří hlavně údrzba chrámů - nejen v nich umývat zem, coz dělá kazdé ráno jestě za tmy, ale hlavně se stará - a to s láskou - o sochy. Sochy v chrámech byly udělány a vysvěceny speciálně pro chrám a říká se jim murti. Gorari je kazdé ráno převléká, umývá, navoní, dává jim květiny,..
WAITING FOR BREAKFAST WITH LUCKY
. stará se o ně jako by to byl Bůh sám. Nabídne jim pět elementů: vodu (postříká je kapkami vody), zem (je zastoupena jídlem, čili prasadem), vzduch (rukou nebo kusem látky je ovívá), vůni z vonných tyčinek, a oheň (kouř ze speciální lampy). Tato lampa by se dala popsat jako drzák na svíčky a těch svíček se tam vejde osm. Sedm je jich umístěno v krouzku a osmá uprostřed. Svíčky nejsou svíčky, ale hmota z čistého másla. Máslo se zahřeje, oddělá se vzniklá pěna a z toho co zbyde se skoro za studena modelují malinké svíčky (dole silnějsí a nahoře do spičky, která se pak zapálí). A to osmé uprostřed je canfora, nedokázu to česky pojmenovat - je to substance, která kdyz dohoří, nezanechá po sobě nic. Dále dělá sochám kazdý den chandan.Večer po arti čekáme na Gorariho s večeří, zatímco on jestě provádí večerní meditaci a zavírá chrámy. Vzdy do jednoho vstoupí, zavře za sebou dveře a po dvou minutách vyjde ven a dveře zavře na záklopku. Někdy za sebou dveře dobře nezavřel, tak jsem ho mohla vzniklou skvírou sledovat. Prvně zhasne vonnou tyčinku a pak chystá murti ke spánku. Láskyplně a v tichosti z nich sundá přehoz, slozí ho a ulozí do skříňky a nejspís si nachystá oblečení pro murti na dalsí den
OUR LITTLE FRIENDS
. Potom, co takhle "obhospodaří" vsech devět chrámů, zamíří směrem k duni a svolává nás k večeři svým italským: "Mangiare, mangiare!"OTEPLUJE SE
Uz jsem chtěla končit, jestě se ale musím zmínit o jedné věci. O oblečení. Oblečení je tu tak neuvěřitelně pohodlné - dlouhé haleno-kosile a neforemné kalhoty - to pro obě pohlaví. Pro zeny pak sárí a pro muze látka omotaná okolo pasu, která splívá (podle venkovní teploty) ke kolenům nebo ke kotníkům. Pro zeny speciální pravidlo: ať je teplo jak chce, ramena a kotníky musí být zakryté. Oteplilo se! Po tom, co jsme ráno a večer při arti čelili větru (sedíme vzdy venku před chrámem), jen co to slo navlékali teplé ponozky a halili se do co nejvíce vrstev najednou, k radosti vsech v průběhu několika dní ze sebe loupeme vrstvy oblečení jako cibule. A je to příjemné. Dokonce se začínáme i opalovat - ovsem jen ruce a obličej. S přibývajícím teplem se začínají líhnout ovsem i komáři a různý hmyz. Vsude jsou roje takových těch malinkatých musek, začínají se objevovat brouci a dalsí havěť. V koupelně jsme měli návstěvu malého skorpióna a přerostlého pavouka, jehoz velikost překvapila i Massima
NIMA AND US
. Od začátku máme také stálé nájemníky - jeden zije vlevo od záchodové mísy a druhý vpravo - mají osm nohou a jsou skoro stále na stejné kachličce. Max je překřtil na Flika a Floka. Přibyla k nám na Gufa Side nová dvojice - z Německa. Omlouvám se vsem Němcům, ale tahle dvojice opravdu vypadá jako Němci a jsou tak hrozně nesympatičtí - prostě s námi ostatními nemluví a jen zřídka odpoví na pozdrav Om Namah Shivaya. A dnes to vyvrcholilo oblečením toho Němce. Hrůza a děs. Jak jsem se jiz zmínila o rozdílu "plavek" pro muze a pro zeny, tak jsem zapomněla napsat, ze muzi kromě spodního prádla, můzou do vody i v jejich speciálních "plavkách". Jsou to jednoduse řečeno tanga pro chlapy. A proč o tom písu teď? Ten Němec v tom chodí nejen ve vodě, ale i povenku. Pamatujete si, ze mezi učením Babaji mimojiné je, ze se na své tělo máme dívat jen jako na schránku, která nás provádí tímto zivotem, nemáme tedy přikládat váhu tomu, jak vypadáme. Tento Němec uspěl, zato já k tomuto mám hóóódně daleko. Pro mě je absolutně nechutné jen zahlédnout jeho speky a bílý třesoucí se zadek, ani nevíte jak jsem ráda, ze se tu objevil az před nasím odjezdem.
A tady výňatek se svatých textů (část je v hindi), zpívaných při arti:
Om Brahmánandam param sukhdam
Kevalam gyám múrtim
Dvandvátitam gagan sadrisham
Tatvamasyádi laksyam
Ekam nityam vimalamachalam
Sarvadhi sákshi bhútam
Bhávátitam trigunarahitam
Sadgurum tvam namámi.
A překlad to nepochopitelné angličtiny:
Embodiment of the bliss of the Absolute
bestower of the highest joy
Thou art knowledge personified
beyond duality, formless like the sky
Thou art that goal
the object of proclamations such as
the one Absolute, eternal, pure
immoveable Being
The witness of all intellects
beyond thought and the three gunas
(tamas, rajas, sattva)
Vidím, ze to u vás u vsech mělo ohlas, tak přidám jestě jednu mantru.
Mantra míru:
Om sahnavavatu sah nau bhunaktu
Sah viryam karvavahai
Teja svinava dhitamastu
Mah vidvishavahai
Om Shantih, Shantih, Shantih
Anglický překlad je tentokrát srozumitelný:
Let us proceed together, let us take sustenance together
let us act courageously together, let us meditate together
on the highest Divine Light,God, let us not quarrel or be jealous of each other
Om Peace peace peace
Uz máme splacené účty v restauraci i v kanceláři, vyprané poslední prádlo i domluveného taxíka. Jestě se rozloučíme s těmi, se kterými jsme měli moznost poznat se trochu lépe, jako Nima, Gorari a Anamika, ale také tři malá roztomilá stěňátka, která nás mezi ostatními rozpoznají - ví, kdo jim nosí mléko. Zítra po snídani vyrázíme pěsky po proudu Gotamy Gangy na dvouhodinovou procházku (tentokrát máme nosiče), kteří poslouzí i jako průvodce a dovedou nás na domluvené místo, kde bude taxík, který nás zaveze do Haldwani. To, ze se dnes dá dojet dzípem az k bráně ashramu je novinka několika posledních let. Dříve se sem člověk nedostal jinak nez v kombinaci dzíp/vlastní nohy a předtím to byly jen ty vlastní nohy nebo hřbet koně. Za dob Babaji tady samozřejmě nebyly ani zádné zděné stavby nebo záchod, spávalo se ve stanech - no a své potřeby kazdý vykonával, kde mohl. Dnes civilizace dospěla i sem a větsina "poutníků", co se v ashramu nachází jedou do Indie jen kvůli tomu ashramu. Takze po tom, co vystoupí z letadla, čeká na ně domluvený taxík, který je zaveze az k bráně ashramu (z Dillí je to tak osm hodin jízdy). Já se jim nedivím, kdyby se měli dostat z letistě nejdřív do centra, pak se zorientovat na indickém vlakovém nádrazí, vlak samozřejmě nejede nikdy hned a jakmile někdo neovládá ani základy angličtiny, mohl by příjezd sem být hodně dramatický. My se rozhodli, ze na závěr jestě podnikneme tuto mensí procházku a alespoň trosičku se tak přiblízili tomu, jak to tenkrát fungovalo.
Jednou, někdy na začátku naseho pobytu tady mě oslovil procházející Ind a popřál mi hezký den slovy: Herakan Shantih. Po dvacetičtyřech dnech v ashramu v Indii jsem sprirituálně naladěna dokonce i já a loučím se s vámi s přáním: Shantih v srdci.
