PRIJEZD DO HERAKANU A PRVNI DNY V NEM

Trip Start Dec 30, 2007
1
49
84
Trip End Ongoing


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of India  ,
Wednesday, February 20, 2008

PŘÍJEZD DO ASHRAMU HERAKAN

Začíná část naseho cestování, která se týká objevování sami sebe, cesta do naseho vnitřního já. Mark mi v Jodhpuru z dlaně vyčetl mimojiné to, ze mám velký "spirituální box", coz by mělo znamenat, ze jsem velice spirituálně zalozená. Tahle informace, při které jsem se na něj tvářila vselijak, je pro mě absolutní novinka, uvidíme tedy co se mnou udělá ashram.

Ráno o půl osmé sraz s Filippem, kterého Max zná z Itálie a který do Itálie přinesl techniku dýchání rebirthing. Společně s Filippem a několika dalsími "poutníky" z Itálie jsme dzípem vyrazili na dvouhodinovou jízdu klikatou hubenou horskou cestou do Ashramu. Nejdřív jsme se ale zastavili v domě Muni Raji THE HERAKAN VALLEY
THE HERAKAN VALLEY
. Muni Raji je spirituálním "séfem" Ashramu Herakan. Přisla jsem si jako v jiném světě, absolutně jsem ničemu nerozuměla, nechápala souvislosti a divila se věcem, které se tam děly: Proč vsichni sedíme na zemi okolo ohně v dopoledních hodinách na koberečcích v tureckém sedu, proč se něco přes hodinu zpívají zvlástní nesrozumitelné texty, proč Muni Raji do ohně hází nějaké věci, proč nám jednomu po druhém ťuká na čelo a zanechává zlutou barvu, na ní červenou a v ní rýzi (?), proč se před Muni Rajím musíme poklonit způsobem, ze si klekneme a dlaněmi a čelem se dotkneme země u jeho nohou,..... Massimo pobyl týden v jednom ashramu v Itálii, a jestlize na toto nebyl připraven on, představte si co to dělalo se mnou.

Ashram je jednoduse řečeno spirituální svaté místo, kde se schází "poutníci, následovníci, vyznávači" (říkejte tomu jak chcete) nějakého bozstva nebo jeho převtělení a kde se "slape" v jeho slépějích, čili se následuje jeho učení. Za 200 rupíí za osobu na noc tu můzete bydlet, jíst, udrzovat ashram společnou prací a uctívat jeho Bohy. Někteří tu zůstanou jen několik dní, jiní měsíce a dalsí sem jezdí kazdý rok. Tady v Herakanu se uctívá Bůh Siva a hlavně jeho převtělení do člověka z masa a kostí pod jménem BABAJI (čti babadzi) THE GUFA SIDE
THE GUFA SIDE
. BABAJI se v lidském těle objevil na místě kde dnes stojí ashram v roce 1970. Říká se, ze se tu "objevil" v jeskyni (která je teď ode mně několik metrů) na úpatí hory Kailash, kdyz mu bylo okolo 18-20 let a tělo "opustil" 14. února 1984. Nemá zádné rodiče, je jednoduse převtělením Sivy. Nevím, jestli jste to pochopili: věří se tu v to, ze člověk známý pod jménem BABAJI BYL PŘEVTĚLENÍM BOHA SIVY, čili Bůh sám. Pro ignoranta nábozenství jako jsem já, je tahle "skutečnost" trochu moc.

Ashram Herakan je postaven v krásné přírodě, jsou tu chrámy zasvěceny Sivovi, Babaji a dalsím bozstvům, jeskyně, ve které na sebe vzal podobu člověka, pokoj, ve kterém zil (po dobu co zil jako člověk), jeho hrobka, ubytovny pro poutníky, svatá místa na obřady a ceremonie, malinká nemocnice, obchod s oblečením a rituálními věcmi, restaurace a stánky s čajem a základními potřebnostmi. Restaurace je pro Massimovu radost pod kontrolou Anamiky - indické to jméno jedné sympatické Italky, která tu zije pět let a dělá pravou moka kávu a autentické těstoviny - tato malá restaurace, jak říká Massimo, se stala nasím denním závanem čerstvého vzduchu. Prý najít v Indii dobrou kávu a pravé těstoviny je jako najít pračku v egyptské pyramidě - a elektrickou zásuvku vedle sarkofágu :o))

Ashram Herakan je postaven v nádherné přírodě na úpatí Himalájí v severní Indii (v blízkosti Nepálu) u břehu řeky, ke které se sbíhají vysokánské kopce WALKING IN THE VALLEY
WALKING IN THE VALLEY
. Je rozdělen na dvě části - na dvou stranách řeky. Ta hlavní je na levém břehu (je tu také magických 108 schodů - jestli se nepletu: číslo jedna znamená unitu, číslo nula spojení a osmička nekonečnost), kde se nachází naprostá větsina vyjmenovaných míst. Na pravém břehu řeky je část nazývaná GUFA SIDE (Gufa znamená jeskyně). Mezi těmito dvěma stranami Ashramu je obrovské koryto řeky - není to přímo Ganga, jmenuje se Gutama Ganga, tedy přítok té pravé Gangy. Kdyz jsem koryto řeky viděla poprvé, měla jsem v hlavě velký otazník:
"Tohle ze je Ganga? Ta proslavená nejznámějsí svatá řeka?"
Koryto je siroké 250 Massimových kroků, coz bude tak dvěstě metrů - tedy obrovské, ale těch několik pramínků, co tam tečou, vypadají oproti celému korytu a okolním horám trochu komicky. Prvních několik potoků, které jsme přeskakovali (podotýkám s batohy na zádech) nebo přecházeli po připravených kládách vypadaly jako rozvodněný přítok Bílého potoka, který protéká nedaleko domu mých rodičů. Poslední, nejsirsí tok má asi sest metrů, ale je hluboký, tak se tam dá dobře koupat. Zbytek koryta řeky je celý posetý bílými a sedými kameny a kamínky. Sto metrů od Ashramu stojí v polovině koryta obrovský staletý strom LENKA ....
LENKA ....
. Byl prý svědkem obětování se Sati, jedné Sivovy zeny, která propadla hanbě, kdyz její otec nepozval Sivu na jednu velkou slavnost. Odtud tedy pojem "sati", kdyz se dobrovolně obětují zeny zemřelého manzela. Nevím, jak se ten strom uprostřed koryta drzí v době desťů, kdyz je plné. Strom to zvládne, přitom voda s sebou vzdy odnese betonové opevnění proti sesuvu půdy na Gufa Side.

Od břehu vycházíme na Gufa Side asi po dvaceti schodech a ocitáme se na malém prostranství, kde stojí devět roztomilých chrámů v řadě jeden vedle druhého, jedno patrové stavení, kde zije indická rodinka se čtyřmi malými dětmi, která pracuje pro Ashram a taky pokojík nalepený na zdi hlavního chrámu, kde spává jeden malý, upovídavý a hbitý Ind jménem Gorari. Funkce Gorariho je být "půdzárím", čili je to osoba, která provádí půdzu - o tom se zmíním později. Dále je tu svaté ohnistě, kterému se říká duni a ubytování asi tak pro 12 poutníků. Jedním z nich jsem já. Při nasí první cestě přes ashram jsme následovali Jayananda, indické to jméno pro Itala, zijícího ve Svýcarsku. Kdyz procházíme okolo jeskyně, Jayanand k ní ukáze a oznámí: "tady se objevil Babaji" a jakoby nic pokračoval v chůzi. Já se přitom podívám na Massima, přidám úsměv přihlouplého a můj výraz ve tváři říká vse: "tak tohle tedy nespolknu."

Filippo jezdí do Ashramu Herakan kazdý rok na několik měsíců jiz z dob Babaji, tedy ho znal, tak ho chceme vyuzít a pobýt s ním čas nez odjede. A jak se ukázalo, Filippo nám povyprávěl spoustu zajímavých příhod a byl nám velice uzitečným průvodcem ... MAX
... MAX
. Je psycholog, vede semináře techniky dýchání rebirthing a jeho povídání je víc nez zajímavé. Letos je tu na kratsí dobu - od začátku ledna do konce února. Tak tedy vyuzíváme jeho povídavé povahy do posledního dne před jeho odjezdem. O Ashramu je pro mě tězké psát a nějak popisovat to, co se tu děje. Jsem v tomto totální zelenáč a mou velkou otázkou je "Proč tu vlasně jsem?"

Gufa Side bychom mohli překřtít "Itálie" - poutníci jsou buď Italové nebo italsky mluvící - mozná je to i podmínka :o) a i ta indická rodinka co tu zije, několik italských slov ovládá. Mimo nás se tu momentálně nachází Filippo, Jayanand, Nima, Gilga, Amba, Rajdas, dalsí zelenáčská a velice sympatická dvojice Rafaella a Franco a jestě jedna Italka, jejíz jméno mi vypadlo. Vsichni jsou buď z Itálie nebo tam zijí a někteří mají indická jména a pouzívají je i v normálním zivotě - o to je slozitějsí si ty jména vůbec zapamatovat, natoz hádat k jaké zápaďácké tváři patří. Hodně lidí tu má navíc jména Bohů - je tu třeba Ganesh, Dhurga, Siva, Paravati...

PRVNÍ DNY V ASHRAMU

Jen co si vybalíme to nejdůlezitějsí, Massimo následuje Filippa k odpolední očistě v řece GORARI
GORARI
. Ráda bych se osvězila i já, ale nemám potřebné vybavení - chlapi můzou do vody samozřejmě jen ve spodním prádle a jak si dokázete představit - zeny oblečené, nejlépe v hábitu, coz je velikánská sukně - uváze se pod krkem nebo pod pazemi a splívá skoro ke kotníkům. Po chvíli jsem k řece vyrazila i já - sedla jsem si na břeh, který tvoří schody a malý betonový chodník, ze kterého se dá do vody pěkně vlézt a uzívala si odpolední paprsky sluníčka, které se uz za chvíli schovají za vrcholky stromů na protějsím kopci. Max se vykoupal, zabalil do zupanu a jen co si ke mně přisedl, uviděl na mé tváři slzy jako hrachy. Můj příjezd sem a první hodiny tu strávené byly hodně emotivní - ale ne po stránce spirituální (zádnou pozitivní energii - na rozdíl od některých přítomných - jsem absolutně necítila). Po dvou nocích, kdy jsem nespala, po zázitcích v domě Muni Raji a po jízdě klikatou horskou cestou, kdy jsem v dzípu málem nechala oběd, jsem si připadala jako po opici a ve zpomaleném filmu dohromady. Do toho jsem si zkousela představit minimálně dva týdny na tomto místě, kladla si hromadu otázek a snazila se přijít na to, o co tu jde, proč tu jsou ti ostatní, kdo byl vlastně Babaji, co znamenají vsechny ty ceremonie, proč budíček a koupel v řece ve čtyři ráno, je vázně voda v řece pitná?, je to vůbec Ganga? (vlastně odpověď uz znám), co je to chandan, proč se má oholit hlava po určitém počtu dní tady, proč se nesmí zena která menstruuje zůčastnit ceremonií, proč se musí pracovat kazdé dopoledne a odpoledne i kdyz za pobyt se tu platí (no jo, jsem materialista), a hlavně kde to jsem, co tady vlastně dělám a jak to tady přeziju. S otázkami můzu pokračovat do nekonečna. Lidé co do Herakanu jezdí jsou větsinou hinduisté, znají svaté texty a hlavně ví (alespoň tak vypadají) o co tu jde PERFORMING ARTI
PERFORMING ARTI
. Já jsem opravdu zelenáč a absolutně si netroufnu někomu říct, ze jméno Babaji jsem slysela poprvé jen několik dní před mým příjezdem sem, natoz kdo to vlastně byl. Zatím nevím, co si o tom mám myslet. Beru to jako zkusenost. Babaji stále prohlasoval, ze nejdůlezitějsí jsou tři věci: Pravda, Jednoduchost a Láska. A s tímto prozatím souhlasím.

Byl nám slíben malý hezký byteček s koupelnou a kuchyňkou a občasnou teplou vodou. Hmm... byteček máme - byl nám narychlo uvolněn, tedy spinavý, v kuchyňce je plno bordelu, smradu a pavučin, zato tam není na čem uvařit ani čaj. Koupelna je bez sprchy, se záchodem, na který se opovázím dosednout az po několika dnech, na zemi je zvlástní voda, která nemá kam odtéct, teplá voda neteče vůbec a ta studená jen občas. Taky si tu připadám jako na stavbě - vlastně to stavenistě je, nad nasím bytečkem se staví druhé patro, takze tam od rána do večera mlátí kladivem, řezou, klepají, bouchají a to i v hodinách odpoledního klidu. Pokojíky máme dva, jeden je tak promrzlý (ano, je stále zima) ze jsme si postele s matracemi a super navlhlými přikrývkami přemístili do toho prvního a elektřina se ukáze tak půl hodiny denně - pak pět dní nic a pak (tak jako dnes) najednou funguje celý den, tak já můzu poprvé zapojit MacBook a přepisovat poznámky z deníčku YUMMYYYYYYYY
YUMMYYYYYYYY
. Ale my jsme uz zvyklí na ledasco a navíc - světlo svíček je přece romantické :o))

Moje první dny tady byly tedy vselijaké a navíc mé osobě (a jenom mé osobě) nebylo dovoleno zůčastnit se aktivit ashramu - dokonce jsem ani nemohla s ostatními jíst! Den po příjezdu se ohlásila menstruace a to podle místních zvyků znamená, ze moje tělo prochází očistou a nesmí se přiblízit chrámů a zůčastnit se ceremonií - jedna z odpovědí na mou otázku. Prý tento zvyk má původ v tom, ze zeny tu pracují od rána do večera a víc nez muzi, menstruace je tedy zaslouzená pauza. To beru, pak se to ale nafouklo tím, ze tělo není čisté, ze má negativní energii, proto se nesmí přiblízit bozstvům v chrámech a dalsí nesmysly - to, ze nedoslo k početí dítěte, jde stranou. Je pravda, ze jsem ode vseho osvobozená, ale tím, ze jsme sem zrovna přijeli, a přijdu si tu jako Alenka v řísi divů, uvítala bych, kdybych se mohla do zivota v ashramu zapojit i já. Připadá mi to, jako bych měla nevyléčitelnou chorobu. Vsichni o mé menstruaci vědí, stále mi to připomínají. S ostatními nesmím jíst proto, protoze oni jedí před chrámem - pro mě tedy nepřístupné místo. Sedím od nich několik metrů na malé zídce a celá situace mi přijde komická. Někdy si ke mně ze soucitu přisedne Massimo. Po dobu čtyř az pěti dnů mám tedy hlavně meditovat a pozitivně myslet. V praxi to znamená, ze je mi stejně tak zle, ze skončím větsinu dne v posteli a k ničemu by mě nedonutil ani Babaji. Místo meditování jsem se věnovala poslouchání různých zvuků stavenistě a vnímala vibrace mlácení kladivem, které scházely po zdech na podlahu, z ní vylezly na postel, no a v posteli jsem byla já. Jednou z pozitivních věcí vsak bylo, ze po mně Massimo umýval talíř - já přece nesměla do blízkosti kuchyně :o) Talíře tady jsou taky skvělé. Připomínají mi velkou paletu na malování, jsou to vlastně talíře na thali, čili na víc jídel dohromady. V praxi to znamená, ze na jednom talíři tak můzete mít rýzi, několik omáček, chapati, jogurt i zákusek bez toho, ze by se vám smíchali dohromady.

Během několika dnů jsme se nemohli koupat nebo prát v řece. Pár kilometrů proti proudu spalovali tělo neboztíka, jeho popel roztrousili do řeky a to v těchto končinách znamená, ze se k řece nemáme přiblizovat po dobu tří dnů. Tak mám s řekou v těchto dnech něco společného: obě musíme projít očistou! Umývali jsme se tradičně vodou z kýblů a v nich i prali. Já vyuzila situace, ze se v řece nemůzeme koupat ani ráno ve čtyři, a tak moje první aktivita dne byla az snídaně v osm hodin. Pravidla si přece vymysleli oni. Tak jsem se po několik dní alespoň vyspala nez naběhli řemeslníci.

DENNÍ ČINNOSTI V ASHRAMU

Teď se tu pokusím popsat den a pak se podle nálady a pocitů k některým činnostem vrátím. Den tu začíná ranním koupáním v řece. Rozhodli jsme se, ze kdyz uz jsme tady, budeme hrát jejich hru. Opravdu jsme se vzbudili ve čtyři ráno, po probdělých dvou nocích a zkrácené třetí nám to dalo zabrat. Voda studená byla, zato nás to hezky probudí. V noci, kdyz nesvítí měsíc, je dovoleno jít donaha, při úplňku ale ne, to by prý pohorsovalo náhodně se procházející Indy - tak si říkám: Kdo se náhodně prochází ráno ve čtyři okolo řeky, kde se koupou zápaďáci? Nevím, jestli mi vadila víc ta ledová voda nebo to mokré oblečení na sobě - uz jsem se vybavila místními "plavkami". Ranní koupel (pak následuje jestě jedna odpolední) slouzí k vyhnání lenivosti, k očistě a ke spojení s přírodou a tím i s Bohem. Chvíli po koupeli se na nasí italské straně zapaluje oheň v duni, to se hezky zahřejeme a je čas na meditaci. Základní meditační technikou podle Babaji je japa, coz znamená opakování mantry. Mantra, kterou nám zanechal Babaji je: OM NAMAH SHIVAYA. A je čas na chandan. Chandan je něco jako pozehnání. Prozatím je to pro mě malůvka na čelo. Před chrámem čeká Gorari a na tácku má připraveny tři věci: zlutou pastu ze sandalového dřeva, jednu červenou ze vzácné rostliny a rýzi. Prsty namočí ve zluté a přes čelo nám natře tři čáry (pro klid myslenek), červenou dá tečku mezi oči nad kořen nosu (třetí oko) a do té červené rýzi (fertilita). Následuje opět meditace a je čas na půdzu. Půdza by se dalo nazvat jako probuzení nasich smyslů ke společným zpěvům a k uctívání Bohům v nasich devíti chrámech, Gorari chodí se zvonečkem, na který neustále zvoní, do vsech chrámů dá mističku s prasadem (jídlo, které se nejdřív nabízí Bohům a pak nám), někteří přítomní přitom hrají na bubínek a dalsí zvoní na zvony. Celé je to bezvadně hlučné. Gorari nás potom pokropí posvěcenou vodou, nabídne kouř z lampy, my se pokloníme Bozstvům a je čas na arti, srdce spirituálních praktik v Ashramu. Je to ceremonie, při které se provádí kirtan, čili zpěv svatých textů. Arti trvá hodinu - my s Massimem listujeme v knízečce a zatím bez úspěchu se snazíme přečít nevyslovitelná slova na nám neznámou melodii. Po zpěvech dostaneme od Gorariho prasad (vzdy do pravé ruky). Za zmínku stojí říct, ze prasad na italské straně se velice lisí od prasadu nabízených při ceremoniích na druhé straně řeky. Na druhé straně můzete čekat jen bonbón nebo pár ořechů, zato na Gufa Side jsou to kusy úzasného sťavnatého ovoce, mých milovaných indických zákusků, velkých kusů karamelu ze se vám sotva vejde do pusy a větsinou je toho tolik, ze vám to zaplní dlaň. Italové to mají lépe zařízené, k tomu se nedá co dodat. A máme osm hodin a je čas na snídani.

Tento rituál (koupel v řece, meditace, půdza, arti) se provádí 2x denně, tedy i večer. Na snídani chodíme přes řeku do restaurace, kterou vede Anamika, takze zase jako doma. Dělají tu úzasné tousty se sýrem a rajčetem nebo s nutelou - nedivte se, pro nás je jídlo, které znají nase oči, ústa a zaludek, přímo pochoutkou. Po snídani následuje Karma Jóga. Ze jste si tak jako já představovali jógu, čili zvlástní cvičení a protahování? Pro vás nezasvěcené, Karma Jóga neznamená stáčet se do nepříjemných poloh na zíněnce na zemi, ale pracovat - jednak ke zvelebení ashramu, ale hlavně pro sebe sami - i pro udrzení pozemského těla v dobré kondici. Větsinou je vám nějaká práce přidělena, tady "v Itálii" si kazdý najde práci sám. Karma Jóga trvá az do oběda. Oběd a večeře je nám na Gufa Side vzdy přinesena z hlavní kuchyně. Obědy jsou vynikající, základem je rýze, brambory a chapati, a pak větsinou čočka, fazole, jogurt a jako zákusek sladká rýze. U oběda se sedí na zemi před chrámem (tak jako u ceremonií) na malých koberečcích a podle tradice je nám jídlo servírováno (jídla je vzdy víc nez dost, ale nesmíme si servírovat nebo přidávat sami, talíř při přidávání nesmí být výs nez nádoba s jídlem a dalsí podivné zvyky). Do třetí hodiny odpolední následuje vytouzený odpočinek, který slouzí ke koupeli po ranní práci, k praní prádla (má se prát kazdý den a být tedy stále v čistém), relaxaci nebo spánku. K tomu poslednímu se přikláním já, ale s tím rachotem stavenistě usnout opravdu nezvládnu. Odpoledne následuje opět nějaká ta hodinka Karma Jógy, pokud mozno očista, opakování ranních ceremonií a okolo půl deváté večeře. A po večeři se nemá mluvit, věřte nevěřte, větsina z nás jde stejně rovnou spát.

Den vypadá docela nabitý, ale jestlize se něčeho nechcete zůčastnit, nemusíte. A to se týká vseho: od ranního budíčku a koupele, přes karma jógu, po ceremonie. Takze, kdyz si chcete dát slofíka v dobu mimo tu nařízenou nebo se projít po okolí, můzete. Jsou tu různí lidé. Někteří jsou fanatici a do slova a do písmene splňují vsechna pravidla a jakmile jsou s něčím pozadu, svádí to na ostatní a nejradsi by organizovali celý ashram. A jsou tu taky takoví, kteří se rozhodli Karma Jógu vůbec neprovozovat, nebo třeba jen ráno a odpoledne si čtou, povídají si, písou do blogu,......
Slideshow Print this entry Mumbai (Bombay) hotels