VELBLOUDI SAFARI a jeden nemocny clovek
Trip Start
Dec 30, 2007
1
42
84
Trip End
Ongoing
6.unor, velboudi safari
S managerem naseho hotelu jsme si domluvili několikadenní velbloudí safari. Max se ráno probouzí s bolestí v krku - i tak vyrázíme. Riksa nám pomáhá nést krabice vody az do autobusu, předbíhá pro nás ve frontě na lístky, na Massimův dotaz ho zavede ke stánku s tiskem v angličtině, usmívá se a nezádá nic navíc a to nás trochu vyvedlo z míry. Jinak je vse obvyklé: ráno spěcháme, příprava snídaně trvá dlouho, majitel hotelu na sraz nepřisel, ze sýrové omelety se vyklube omeleta bez sýru (s takovými detaily spís počítáme) a zatímco písu tyto řádky, sedím v autobuse a čekám na jeho odjezd, vytrvale nade mnou stojí sedmiletá zebračka. Okolo desáté - hodinu a půl jízdy odtud (65km) by na nás ve městě Osian měl čekat nás společník na dalsích pár dní. Moc se nám nezamlouvá, ze je zatazeno a sluníčko nikde, ale říkáme si: vyjasnit se musí, jedeme přece do poustě
Ti velbloudi na nás opravdu čekali. Po vystoupení z autobusu (obloha stále černá) nás odchytil jeden stánkař s ovocem a chvíli jsme s ním čekali na naseho velbloudáře(?) jménem Nain Sukh. Tento dvaadvacetiletý hoch, kterému bych řekla minimálně o deset víc nás pak zavedl na místo, kde byli v písku zaparkovaní velbloudi, které hlídal jeho stýc. Hned jak jsem se ocitla na velbloudu, vzpoměla jsem si na nasi velbloudí projízďku v Maroku. I tady velbloud úzasně smrděl, člověk se musí uvolnit a úplně poddat pohybu. Já měla velblouda sama pro sebe, Max ho sdílel s tím strýcem a Nain Sukh sel po svých. Po cestě jsme se zastavili na chai v jedné chajdaloupce a po asi čtyřhodinové procházce dorazili k domku rodičů Nain Sukha, coz byl cíl nasí dnesní cesty. Procházka měla být o něco delsí, ale měli jsme hlad a hlavně se zvedl vítr. Vítr na písku není nic k závidění. Není vidět na krok, navíc to byl vítr studený, tak jsme byli rádi, ze na nás čekal dalsí chai.
Způsob, jakým se velboudi zvedají nebo naopak skládají je taky skvělý. Kdo jste to nezazili tak mohu říct, ze máte pocit, ze zemská přitazlivost funguje víc nez obvykle a ze z velblouda kazdou chvilku spadnete. Kdyz se s vámi v sedle zvedá, prvně se zadními nohami vyhoupne na kolena zatímco přední jsou slozené v písku, coz vás vymrstí dopředu a musíte to vyrovnávat záklonem. Pak si stoupne na natazené přední nohy, coz vás hodí dozadu a vy jste nuceni k předklonu, pak se zvedne na natazené zadní nohy, čímz vás konečně vyrovná
Krajina je jak jinak písečná, sem tam strom (které jsou místními lidmi chráněné), suché keříky, studna, nějaká ta chajda, ohrada pro krávy, ovce, kozy a velbloudy, v dálce kopec a sem tam naváté písečné duny....narazili jsme tu také na antilopy, laňky, křepelky a nádherné pávy.
Lidé v tého oblasti patří ke kmeni BISHNOI. Bishnoiové si dají zálezet na prostředí ve kterém zijí, vsechny zvířecí zivoty jsou pro ně svaté, a nejvíce z nich indická antilopa. Někdy prý antilopy pohřbívají a jejich hroby označují - my jsme zádný nezahlédli. Svatý je pro ně i strom khejri, který chrání i jejich vlastním zivotem a dám vám příklad: v roce 1730 Jodhpurský maharádza poslal lesníky do Bishnoiovských vesnic pro zásobu dřeva a pro potřeby mahadádzi. Jedna zena se přimknula ke stromu khejri, odmítla se od něj vzdálit a prohlásila "useknutá hlava je levnějsí nez pokácený strom"
Byli jsme trochu nesví. Kdyz jsme dorazili k domku Nain Sukhových rodičů, byli jsme umístěni do červené chajdy kruhového půdorysu, tři malinká okénka vyplněna sítěmi proti komárům a vstupním otvorem bez dveří. Tento otvor se nedal zavřít a byl strategicky situován tak, ze dnes do něj ten vítr fučel přímo a přinásel hromadu prachu a písku. Chajdy jsou tu tradičně splácané ze směsi dobytčího trusu, vody, hlíny a suché trávy a střechu tvoří překládaná sláma a prý se tam voda v době desťů nedostane
Byla taková zima, ze nám rodina uvolnila malou speluňku v jejich domku. Do místnosti se dvě postele vydaly, pak tam byly otevřené police plné nějakých hadrů a obrovské plné pytle. Ze stropu viselo několik sňůr a na nich naházené oblečení. Dostatek přikrývek nám podle plánu nachystali, tak jsme se hned cítili lépe. Nain Sukh má tři mladsí bratry (15, 12 a 7 let), jednu sestru, maminku, tatínka a babičku. Byl tu i malý, tak tříletý človíček, který měl na sobě klučičí oblečení, z krabičky od cigaret nosil na provázku kabelku a na kotnících tradiční rajastánské řetízky, které nosí zeny a dívky
Spalo se jako v pohádce, ráno se vsak probouzím a Max nevypadá zrovna nejlíp - má teplotu. Po zvlástní, ale dobré snídani (uvařená rýze v mléku, čočka a cukr) se Massimo trochu projde a zjisťuje, ze je mu lépe a ze tedy vyrazíme. A velice nás těsilo, ze vítr dnes nefučel a sluníčko se na nás usmívalo - i tak byl Massimo celý zababusen do dek. Po chvíli na velbloudovi je mu fajn, tak vyrázíme na 18-ti kilometrovou trasu k sestře naseho velbloudáře - takze má ty sestry dvě? Sestra je vdaná a zije s rodinou manzela a jeho vídá jen o víkendech. Manzel kvůli práci (velbloudi a turisti) zije ve městě vzdáleném 40 km. Velbloudem to trvá několik dlouhých hodin, v kombinaci s dzípem o něco míň
Tento den jsme s velbloudy pobyli az do krásného západu slunce a domů se vrátili po setmění. Na západ jsme koukali z písečné duny zabaleni v dekách, za námi přezvykující velbloudi, písek a klid. Dalo by se to nazvat i romantikou. Já měla deku malou a byla jsem v ní zabalena sama - k Massimovi se pod velkou deku přisomroval velbloudář a tulil se k němu. Nepřijde mu to, toto je opravdu země muzů a oni prostě dělají co chtějí. Nepřislo mu nevhodné tulit se k muzi, jehoz zena je opodál. Max to vydrzel jen chvíli a radsi mu tu deku přenechal a sám mrznul.
Kdyz jsme do domku dorazili první den, mysleli jsme si, ze ta malá slečinka s krabičkou od cigaret ala kabelka je nejmladsí členka rodiny
Měli jsme mensí problém se dorozumět. Trochu anglicky tu umí, ale ne tak, jak jsme se to naučili my. Například: první večer za námi přijde Nain Sukh, zatímco sedíme na duně a čekáme na západ sluníčka a povídá: "Me first caming Osian (jméno města) here you lukin me no lukin me caming home after bradr me trís sunset caming back here." Po několikaminutovém pátrání jsme zjistili co nám chtěl zdělit a do čestiny by se to dalo volně přelozit jako: Kdyz jsem se tudy vracel z Osianu, neviděli jste mě a já vás taky ne. Doma mi bratr řekl, ze turisté (trís) támhle koukají na západ slunce, tak jsem se otočil a vydal za váma.
Večer jsme byli unavení, Maxovi nebylo moc dobře a mě bolela hlava, zalehli jsme tedy brzy. V noci se mi chce vzdy na záchod a po pravdě řečeno, v noci je to nejjednodussí. Je klid a tma. Taková noční procházka po pousti má něco do sebe - a nebe bylo přímo poseté hvězdami. V noci Massimo nepřestal kaslat a poslední ráno na velbloudím safari se probouzí s horečkou. Rozhodli jsme se, ze na velbloudy nevyrazíme a ze Max zůstane v posteli a uvidíme, jestli bude schopen podstoupit cestu na velbloudovi zpět do města Osian, odkud autobusem do Jodhpuru. Zůstali jsme na oběd, Max tedy lezel celé dopoledne a já si uzívala konečně sluníčka venku před chajdou. Byl klid, nebe modré, na písku lezí podřimující velbloudi, kozy bloudí dokolečka, babička odpočívá na venkovní posteli, kluci pobíhají a členové rodiny provádí očistu. Jeden po druhém se s kýbem teplé vody na chvíli zavřou do "koupelny" a vylezou krásně čistí. Dnesní den je vyhrazen také praní prádla. Překvapilo mě, ze kazdý - i muzi si prali prádlo sami. Pračka je plochý kámen, mírně nahnutý a na jeho konci malý zlábek, kterým ta spinavá voda stíká do písku. Jestě jsem nepřisla na jejich logiku praní. Namočí prádlo to teplé vody a přidají něco jako prásek, pak to hodí na kámen (pračku) a mlátí to toho rukou - zádné tření, jen do toho bouchají tou rukou, jakoby to bylo zlobivé dítě
Zastavili se na pokec tatínkovi kamarádi, a nastala palba bězných otázek: odkud jsem, kolik mi je, jak se jmenuji, jsem vdaná? a tak dál. Přijeli v dzípu, měli rifle, boty a kozené bundy. Jako ve filmu. Místní jsou oblečeni jednoduse: zeny na způsob sárí (v hezkých zivých barvách) - dlouhou sukni, halenu s krátkým rukávem, jemňoučký přehoz přes hlavu, který má za úkol skrýt vlasy a krásně za nimi vlaje. Zeny nosí plno nádherných náramků, náusnic, ozdoby v nose, krásné kulaté ozdoby na hranici čela a vlasů a zvonivé řetízky na nohou. Muzi buď jednoduché usoupané kalhoty a kosili, tak jak je známe u nás nebo halenu se speciálními kalhotami (jeden kus látky omotaný okolo kazdé nohy zvlásť a na hlavě úzasný veliký turban. Na nohou buď nic nebo vysmajdané zabky nebo speciální obuv, která je vzadu plná a vepředu do spičky.
Vzhledem k Massimové zdravotní situaci, jsme si objednali dzíp, který nás tu vyzvedne a zaveze az do hotelu v Jodhpuru. Po dvou hodinách nám majitel hotelu volá (jo jo, mobil tu funguje), ze řidič dzípu nedorazí, ze cestou nabral krávu - řidič je v pohodě, dzíp a kráva ne. Tak nám tedy Nain Sukh objednává dalsí odvoz
Nase velbloudí safari shrnu otázkou: Znáte někoho, kdo se nachladí v pousti takovým způsobem, ze z toho bude lezet několik dní v posteli?
Vracíme se zpět na několik dní do Jodhpuru, odtud do Dillí a na několik týdnů do Ashramu nedaleko Himalájí. V ashramu budeme odseknuti od sveta, tedy i od internetu, par tydnů vam tedy davame pokoj :o)) Mějte se.
S managerem naseho hotelu jsme si domluvili několikadenní velbloudí safari. Max se ráno probouzí s bolestí v krku - i tak vyrázíme. Riksa nám pomáhá nést krabice vody az do autobusu, předbíhá pro nás ve frontě na lístky, na Massimův dotaz ho zavede ke stánku s tiskem v angličtině, usmívá se a nezádá nic navíc a to nás trochu vyvedlo z míry. Jinak je vse obvyklé: ráno spěcháme, příprava snídaně trvá dlouho, majitel hotelu na sraz nepřisel, ze sýrové omelety se vyklube omeleta bez sýru (s takovými detaily spís počítáme) a zatímco písu tyto řádky, sedím v autobuse a čekám na jeho odjezd, vytrvale nade mnou stojí sedmiletá zebračka. Okolo desáté - hodinu a půl jízdy odtud (65km) by na nás ve městě Osian měl čekat nás společník na dalsích pár dní. Moc se nám nezamlouvá, ze je zatazeno a sluníčko nikde, ale říkáme si: vyjasnit se musí, jedeme přece do poustě
GRANNY AND GOATS
! Velice se nám líbí, ze pro nás přijede rovnou s těmi velboudy. Rozhodli jsme se pro tohle velbloudí safari, taky protoze budeme jíst a spát u místní rodiny, která v pousti zije.Ti velbloudi na nás opravdu čekali. Po vystoupení z autobusu (obloha stále černá) nás odchytil jeden stánkař s ovocem a chvíli jsme s ním čekali na naseho velbloudáře(?) jménem Nain Sukh. Tento dvaadvacetiletý hoch, kterému bych řekla minimálně o deset víc nás pak zavedl na místo, kde byli v písku zaparkovaní velbloudi, které hlídal jeho stýc. Hned jak jsem se ocitla na velbloudu, vzpoměla jsem si na nasi velbloudí projízďku v Maroku. I tady velbloud úzasně smrděl, člověk se musí uvolnit a úplně poddat pohybu. Já měla velblouda sama pro sebe, Max ho sdílel s tím strýcem a Nain Sukh sel po svých. Po cestě jsme se zastavili na chai v jedné chajdaloupce a po asi čtyřhodinové procházce dorazili k domku rodičů Nain Sukha, coz byl cíl nasí dnesní cesty. Procházka měla být o něco delsí, ale měli jsme hlad a hlavně se zvedl vítr. Vítr na písku není nic k závidění. Není vidět na krok, navíc to byl vítr studený, tak jsme byli rádi, ze na nás čekal dalsí chai.
Způsob, jakým se velboudi zvedají nebo naopak skládají je taky skvělý. Kdo jste to nezazili tak mohu říct, ze máte pocit, ze zemská přitazlivost funguje víc nez obvykle a ze z velblouda kazdou chvilku spadnete. Kdyz se s vámi v sedle zvedá, prvně se zadními nohami vyhoupne na kolena zatímco přední jsou slozené v písku, coz vás vymrstí dopředu a musíte to vyrovnávat záklonem. Pak si stoupne na natazené přední nohy, coz vás hodí dozadu a vy jste nuceni k předklonu, pak se zvedne na natazené zadní nohy, čímz vás konečně vyrovná
SICK MAX
. Nejlepsí na tom je, ze nevíte, kdy to přesně provede a jakou rychlostí. Někdy se mu nechce, tak je pomalý a jakoby u toho nadával. Někdy se zase vymrsí, jakmile na něj dosednete, to pak nabydete pocitu, ze z velblouda je mozné spadnout nejen dopředu, dozadu a do stran, ale taky nahoru.Krajina je jak jinak písečná, sem tam strom (které jsou místními lidmi chráněné), suché keříky, studna, nějaká ta chajda, ohrada pro krávy, ovce, kozy a velbloudy, v dálce kopec a sem tam naváté písečné duny....narazili jsme tu také na antilopy, laňky, křepelky a nádherné pávy.
Lidé v tého oblasti patří ke kmeni BISHNOI. Bishnoiové si dají zálezet na prostředí ve kterém zijí, vsechny zvířecí zivoty jsou pro ně svaté, a nejvíce z nich indická antilopa. Někdy prý antilopy pohřbívají a jejich hroby označují - my jsme zádný nezahlédli. Svatý je pro ně i strom khejri, který chrání i jejich vlastním zivotem a dám vám příklad: v roce 1730 Jodhpurský maharádza poslal lesníky do Bishnoiovských vesnic pro zásobu dřeva a pro potřeby mahadádzi. Jedna zena se přimknula ke stromu khejri, odmítla se od něj vzdálit a prohlásila "useknutá hlava je levnějsí nez pokácený strom"
DESERT COUPLE 1
. A co následovalo? Usekli jí hlavu! Ale tím to nekončí, dalsí vesničané si jeden po druhém stoupli ke stromům a jednomu po druhém byla hlava useknuta, az tu lezelo 363 mrtvých těl bez hlav. Jak se o tomto činu dozvěděl maharádza, prohlásil oblast za chráněnou a zakázal dalsí kácení stromů v oblasti. Kmen BISHNOI vznikl v patnáctém století, kdyz byly v oblasti obrovská sucha. Jeden z místních měl vidinu, ze velké sucho bylo způsobeno zahráváním si s přírodou. Dal dohromady 29 pravidel, podle kterých se od té doby Bishnoiové přísně řídí, například: zádné zabíjení zvířat, nesmí se kácet stromy a pouzívat dřevo na spalování neboztíků, brzy ráno se vykoupat, nebrat omamné látky, zádný alkohol, neztrácet čas povídáním o ničem, zádné zidle v domě, pít vodu z ruky,...... Slovo Bishnoi znamená 29, tedy počet pravidel kterými se řídí.Byli jsme trochu nesví. Kdyz jsme dorazili k domku Nain Sukhových rodičů, byli jsme umístěni do červené chajdy kruhového půdorysu, tři malinká okénka vyplněna sítěmi proti komárům a vstupním otvorem bez dveří. Tento otvor se nedal zavřít a byl strategicky situován tak, ze dnes do něj ten vítr fučel přímo a přinásel hromadu prachu a písku. Chajdy jsou tu tradičně splácané ze směsi dobytčího trusu, vody, hlíny a suché trávy a střechu tvoří překládaná sláma a prý se tam voda v době desťů nedostane
DESERT COUPLE 2
. Začali jsme se obávat, jak tu přezijeme noc, prozatím jsme vyfasovali kazdý po jedné dece. Oběd byl výborný - thali - několik druhů zeleniny v jakékoli podobě se směsí koření v malých mističkách + chapati (moučná placka). Pak jsme opět přemýsleli o moznosti na spaní. Měli jsme moznosti tři : pod sirým nebem, ve stanu nebo v chajdě. S přihlédnutím na mensí písečnou bouři jsme první dvě moznosti zcela zamítli a tím, ze Massimovi byla opravdu zima se nám nezamlouvala ani ta třetí - chajda bez dveří. Kdyz jsme se informovali o tomto velbloudím safari, bylo nám řečeno, ze budeme mít soukromí a dostatek teplých přikrývek. Prozatím máme tu deku a dalsí dva turisty v chajdě.Byla taková zima, ze nám rodina uvolnila malou speluňku v jejich domku. Do místnosti se dvě postele vydaly, pak tam byly otevřené police plné nějakých hadrů a obrovské plné pytle. Ze stropu viselo několik sňůr a na nich naházené oblečení. Dostatek přikrývek nám podle plánu nachystali, tak jsme se hned cítili lépe. Nain Sukh má tři mladsí bratry (15, 12 a 7 let), jednu sestru, maminku, tatínka a babičku. Byl tu i malý, tak tříletý človíček, který měl na sobě klučičí oblečení, z krabičky od cigaret nosil na provázku kabelku a na kotnících tradiční rajastánské řetízky, které nosí zeny a dívky
TYPICAL HOUSING...
. Byla to tedy malá slečna - to bude ta sestra, pomysleli jsme si. Nechali nás bez problému procházet se po jejich domku, který byl zděný a hranatý, ale uspořádán klasicky : místnosti umístěny okolo dvorku, který je nezastřesen a je ve středu obydlí. Jedna zakouřená místnost (od dýmu z ohně) je kuchyň, a dalsí slouzí k úschově různých věcí a jako loznice. Tady byly kromě kuchyně tusím jen dalsí tři speluňky. Před večeří jsme se ohřívali u bezvadného ohýnku s Američankou a Holanďanem a vyměňovali cestovatelské zázitky. Spalo se jako v pohádce, ráno se vsak probouzím a Max nevypadá zrovna nejlíp - má teplotu. Po zvlástní, ale dobré snídani (uvařená rýze v mléku, čočka a cukr) se Massimo trochu projde a zjisťuje, ze je mu lépe a ze tedy vyrazíme. A velice nás těsilo, ze vítr dnes nefučel a sluníčko se na nás usmívalo - i tak byl Massimo celý zababusen do dek. Po chvíli na velbloudovi je mu fajn, tak vyrázíme na 18-ti kilometrovou trasu k sestře naseho velbloudáře - takze má ty sestry dvě? Sestra je vdaná a zije s rodinou manzela a jeho vídá jen o víkendech. Manzel kvůli práci (velbloudi a turisti) zije ve městě vzdáleném 40 km. Velbloudem to trvá několik dlouhých hodin, v kombinaci s dzípem o něco míň
...AND INHABITANTS
. Po cestě k sestře nás překvapila zelená barva. Procházeli jsme oblastí, která patří nějakému farmáři, který sem přivádí vodu. Pěstuje tusím obilí, zeleninu a řepku. Dokonce jsme zahlédli i elektrické vedení. V obydlí u sestry se seběhly děti z okolních domků a několik hodin tady uteklo jako voda. Obydlí tvořilo několik chajdaloupek kruhového půdorysu, vsechny uspořádané opět do kruhu okolo centrálního dvorku. Vse zplácané ze klasické směsi dobytčího trusu, vody, hlíny a slámy. Vypadá to moc hezky, stále zametají a udrzují si čistotu. Jedna chajda slouzila jako kuchyň a jídelna (zádný stůl nebo zidle - jen ohýnek a pár kousků nádobí), dalsí opět jako příbytky na spaní. Nejmensí chajda byla určena na úschovu obilí, které se drtilo mezi dvěma plochými kameny na mouku. Celé to bylo obehnáno plotem z velkých kusů plochých podlouhlých kamenů. Jedna místnost, která tu zastoupena není - je záchod. Prostě neexistuje - chodí se do písku, takze si stačí vyhlédnout nějaký ten keřík. Koupelna je větsinou mimo plot, je to malá místnůstka, někdy jen zeď. Kromě Nain Sukha s námi sel i jeho bráska Rádzů (12), ten odněkud přinesl dvě stěnátka - často se tu nevidí, ze by rodina měla jako domácí zvíře psa nebo kočku. V Indii je psů a stěňat neuvěřitelné mnozství, ale na ulici
ON THE WAY
. Stále tam běhaly dvě malé holčičky a moc se jim líbílo, kdyz jsme jim ukazovali fotky, po tom, co jsme je vyfotili. Najednou se tam objevilo dalsí dítě. Byl to mentálně i fyzicky zaostalý chlapeček a mermomocí chtěl za mnou, při čemz mu bránila jeho maminka. Bylo vidět, ze nechtěla, aby nás otravoval. Dala jsem jí najevo, ze mi to nevadí a radost, kterou projevoval její synek, kdyz se u mě ocitl mi vháněla slzy do očí. Odpočinuli jsme si, naobědvali se a vyrazili velbloudím krokem na několika-hodinovou cestu zpátky.Tento den jsme s velbloudy pobyli az do krásného západu slunce a domů se vrátili po setmění. Na západ jsme koukali z písečné duny zabaleni v dekách, za námi přezvykující velbloudi, písek a klid. Dalo by se to nazvat i romantikou. Já měla deku malou a byla jsem v ní zabalena sama - k Massimovi se pod velkou deku přisomroval velbloudář a tulil se k němu. Nepřijde mu to, toto je opravdu země muzů a oni prostě dělají co chtějí. Nepřislo mu nevhodné tulit se k muzi, jehoz zena je opodál. Max to vydrzel jen chvíli a radsi mu tu deku přenechal a sám mrznul.
Kdyz jsme do domku dorazili první den, mysleli jsme si, ze ta malá slečinka s krabičkou od cigaret ala kabelka je nejmladsí členka rodiny
LENKA IS RESTING
. Taky by se to tak dalo říct. Po rozhovoru s tatínkem jsme zjistili, ze ta usmrkaná holčička, která se schovávala do sukní babičky, je budoucí zena toho nejmensího sedmiletého synka. Vsichni kluci v rodině mají nevěsty domluvené - pokud mozno od narození. Pro nase myslení je to očividně zvlástní, ale představte si, jak to těm mladým ulehčí práci, starostí, probdělých nocí a otázek typu: stojí tenhle ten za to? jak mi to mohl udělat? vzdyť já pro něj udělala vsechno,.......samozřejmě si dělám srandu. O to tězsí to potom je, kdyz to v takovémto sňatku neklape.Měli jsme mensí problém se dorozumět. Trochu anglicky tu umí, ale ne tak, jak jsme se to naučili my. Například: první večer za námi přijde Nain Sukh, zatímco sedíme na duně a čekáme na západ sluníčka a povídá: "Me first caming Osian (jméno města) here you lukin me no lukin me caming home after bradr me trís sunset caming back here." Po několikaminutovém pátrání jsme zjistili co nám chtěl zdělit a do čestiny by se to dalo volně přelozit jako: Kdyz jsem se tudy vracel z Osianu, neviděli jste mě a já vás taky ne. Doma mi bratr řekl, ze turisté (trís) támhle koukají na západ slunce, tak jsem se otočil a vydal za váma.
AT SUNSET
Večer jsme byli unavení, Maxovi nebylo moc dobře a mě bolela hlava, zalehli jsme tedy brzy. V noci se mi chce vzdy na záchod a po pravdě řečeno, v noci je to nejjednodussí. Je klid a tma. Taková noční procházka po pousti má něco do sebe - a nebe bylo přímo poseté hvězdami. V noci Massimo nepřestal kaslat a poslední ráno na velbloudím safari se probouzí s horečkou. Rozhodli jsme se, ze na velbloudy nevyrazíme a ze Max zůstane v posteli a uvidíme, jestli bude schopen podstoupit cestu na velbloudovi zpět do města Osian, odkud autobusem do Jodhpuru. Zůstali jsme na oběd, Max tedy lezel celé dopoledne a já si uzívala konečně sluníčka venku před chajdou. Byl klid, nebe modré, na písku lezí podřimující velbloudi, kozy bloudí dokolečka, babička odpočívá na venkovní posteli, kluci pobíhají a členové rodiny provádí očistu. Jeden po druhém se s kýbem teplé vody na chvíli zavřou do "koupelny" a vylezou krásně čistí. Dnesní den je vyhrazen také praní prádla. Překvapilo mě, ze kazdý - i muzi si prali prádlo sami. Pračka je plochý kámen, mírně nahnutý a na jeho konci malý zlábek, kterým ta spinavá voda stíká do písku. Jestě jsem nepřisla na jejich logiku praní. Namočí prádlo to teplé vody a přidají něco jako prásek, pak to hodí na kámen (pračku) a mlátí to toho rukou - zádné tření, jen do toho bouchají tou rukou, jakoby to bylo zlobivé dítě
SMILE PLEASE
. Pak vse vymáchají ve vodě ze studny, vyzdímají a někdy i pověsí na sňůru na dvorku. Maminka to měla vymakanějsí. Ta měla kartáč a prádlo jím drhla. Jeden synek pak udělal něco, po čem Massimo prohlásil: "některé věci mi prostě unikají." Pral velký kus oblečení a potom, co to vymáchal ve vodě, to hodil na písek - bez jakéhokoli zdímání, prostě jen tak. No co, vsak ono to jednou přece uschne, ne?Zastavili se na pokec tatínkovi kamarádi, a nastala palba bězných otázek: odkud jsem, kolik mi je, jak se jmenuji, jsem vdaná? a tak dál. Přijeli v dzípu, měli rifle, boty a kozené bundy. Jako ve filmu. Místní jsou oblečeni jednoduse: zeny na způsob sárí (v hezkých zivých barvách) - dlouhou sukni, halenu s krátkým rukávem, jemňoučký přehoz přes hlavu, který má za úkol skrýt vlasy a krásně za nimi vlaje. Zeny nosí plno nádherných náramků, náusnic, ozdoby v nose, krásné kulaté ozdoby na hranici čela a vlasů a zvonivé řetízky na nohou. Muzi buď jednoduché usoupané kalhoty a kosili, tak jak je známe u nás nebo halenu se speciálními kalhotami (jeden kus látky omotaný okolo kazdé nohy zvlásť a na hlavě úzasný veliký turban. Na nohou buď nic nebo vysmajdané zabky nebo speciální obuv, která je vzadu plná a vepředu do spičky.
Vzhledem k Massimové zdravotní situaci, jsme si objednali dzíp, který nás tu vyzvedne a zaveze az do hotelu v Jodhpuru. Po dvou hodinách nám majitel hotelu volá (jo jo, mobil tu funguje), ze řidič dzípu nedorazí, ze cestou nabral krávu - řidič je v pohodě, dzíp a kráva ne. Tak nám tedy Nain Sukh objednává dalsí odvoz
WASHING TIME
. Přijel pro nás jeho kamarád a opravdu nás odvezl az do hotelu. Opět smouvám cenu pokoje, vynásím tam batohy, nechávám Massima, aby ze sebe v koupelně smyl třídenní spínu, prach, pot a písek a zalezl do peřin. Sama vyrázím do lékárny. Vracím se po půl hoďce se sirupem, kloktadlem, prásky, kapesníčky a cucavými bonbóny a nacházím pokoj prázdný. Massimo se přestěhoval. Pokoj se mu zdál studený (a měl pravdu), tak si vybral ten s okny na dvou stranách, super výhledem na pevnost nad městem, ale taky s dvojnásobnou cenou - vázně ho člověk nemůze nechat chvíli samotného :o))Nase velbloudí safari shrnu otázkou: Znáte někoho, kdo se nachladí v pousti takovým způsobem, ze z toho bude lezet několik dní v posteli?
Vracíme se zpět na několik dní do Jodhpuru, odtud do Dillí a na několik týdnů do Ashramu nedaleko Himalájí. V ashramu budeme odseknuti od sveta, tedy i od internetu, par tydnů vam tedy davame pokoj :o)) Mějte se.

