Arrivo a Delhi - Prijezd do Dilli
Trip Start
Dec 30, 2007
1
4
84
Trip End
Ongoing
Delhi,
India
Tuesday, January 1, 2008
Č bastata un'occhiata dall'oblň, per ritrovare quella stessa sensazione di sette anni fa, quando sorvolai l'India diretto in Australia. Anche allora era notte fonda. Le luci, fioche ed immobili, sparse in modo irregolare a perdita d'occhio, davano l'impressione di volare su uno specchio che rifletteva i misteriosi disegni delle stelle. Ieri rivedevo quegli stessi disegni, una decina di chilometri sotto i miei piedi.
Č bastato atterrare per scoprire il caos e la complessitŕ di questo cielo capovolto. Compiute le formalitŕ dell'arrivo (dogana, bagaglio, cambio valuta, ed acquisto del comodissimo biglietto pre-pagato per un taxi), alle 5h30 del mattino, ci siamo ritrovati imbottigliati nel traffico degli automezzi che riprendevano i lavori per l'ampliamento dell'aereoporto
Our hotel's road
. Sovrastando gli strombazzamenti dei mezzi di trasporto piů improbabili pigiati attorno a noi, il nostro autista ha acceso l'autoradio a palla, per saltare da una stazione all'altra con quelle manopoline che per noi, ormai, sono solo per articoli da collezione; e che hanno la gradevolissima caratteristica di far sentire quel "bzzgrgzzzchchchrgzz" tra una stazione e l'altra, che delle casse opportunamente piazzate dietro le nostre orecchie ci sparavano direttamente nei timpani. Attorno a noi, gruppetti di uomini avvolti in una coperta, talvolta attorno ad un fuoco, aspettavano probabilmente l'inizio della giornata. A volte uscivano da una tenda, e mi sono ricordato di aver letto che i manovali di Delhi o non hanno casa, o abitano cosě lontano che preferiscono dormire accanto al cantiere; in banca si direbbe che sono "in trasferta", ma non credo che abbiano la diaria che c'č da noi, a giudicare dalle ciabatte sgangherate che portano. Malgrado queste calzature, scritte sui muri ricordavano l'importanza della sicurezza sul posto di lavoro: un po' come i telegiornali in Italia delle ultime settimane. Era freddo ed umido.
Gli sprovveduti come me e Lenka, pensano che nei paesi caldi faccia sempre caldo. Infatti, Delhi ci ha accolti all'atterraggio con 4°C e con una discreta nebbia di tipo padano, temperatura che era salita per fortuna attorno ai 10°C mentre eravamo in taxi. Praticamente, come a L'Aquila. Quella giacca a vento che avevo preso per un eccesso di prudenza, ora me la chiudevo davanti con le mani, mentre Lenka se la tirava sul mento come una coperta. Il freddo entrava nel taxi, un pulmino in lamiera monostrato anti-isolante, il cui punto di forza erano, incontestabilmente, le casse acustiche, in quel momento al loro massimo sforzo.
L'autista abassava il volume solo per fare domande sciocche o tese a fregarci
Delhi road
. Per esempio, ci ha chiesto che ne pensavamo della sua guida, sottinteso che guidava molto bene. La risposta piů adatta che ho trovato č stata "sportif", ma dal risolino soddisfatto non credo che abbia colto l'ironia. Oppure, ci ha detto che il nostro hotel era molto brutto, e che ci avrebbe portato in un altro o in un ufficio turistico per trovarne uno migliore. Lenka ed io eravamo quasi contenti di subire il nostro primo un tentativo di fregatura! Entrati nella via del nostro hotel, la via del bazar, la sorpresa ci ha colti nonostante quanto letto e sentito raccontare. Le mucche che ancheggiavano disinvolte, le stamberghe in improbabili equilibri, le saracinesche abbassate addossate le une alle altre, la strada stretta e dissestata mi hanno sorpreso. All'arrivo, avevo quasi paura di scendere e quando un tipo dell'hotel che era sulla strada (ma che ci faceva alle 6 lě?) ci ha preso il bagaglio, Lenka ha quasi preso paura. L'autista ha prima parlottato con il tipo, che gli ha sicuramente rifiutato una commissione, poi ha praticamente preteso una mancia da noi. Non ha accettato i 20 centesimi europei, che rappresentavano comunque il 5% della corsa, e quando Lenka gli ha spiegato che non avrebbe avuto nulla, non ha risposto al saluto ed č andato via.
L'albergo ha i requisiti minimi che cercavamo: lenzuola, bagno e pavimento puliti, come descritto dalla Lonely
Lenka at new year's eve
. E non abbiamo visto insetti o altri animali passeggiare attorno al letto! Tuttavia il muro č squamato dall'umiditŕ come se ci fosse disegnata sopra una cartina geografica, non ci sono finestre, il bagno č mezzo allagato dall'acqua della doccia. Anche se c'č un appendi-abiti ed il colore dei muri č di un "cheerful shade of pink", domani faremo un upgrade verso un altro hotel, anche se il costo salirŕ del 50%: passeremo da 300 rp a 400 rp (ossia da 6 a 8 euro a notte). ... cerchiamo ancora le nostre comoditŕ...============================================================ ========
CESKY
Čím začít? Hned se do toho vrhnu bez jakéhokoli úvodu, protoze tak jsem to cítila. Dorazili jsme do Dillí okolo páté ráno - evropského času po půlnoci a po dlouhé frontě na pasovém odbaveni a vyřízení několika formalit jsme nasedli do předplaceného taxíku, který nás za 250 rupií (asi 125 korun) dovezl do naseho hotýlku. Překvapila nás zima - kdyz jsme přistávali, hlásili 4 stupně a byl cítit smog. Před letistěm čekalo hafo taxíkářů, vsichni zahalení ve velkých sálách a čekali na klienty. Cesta plechovým vozítkem bez izolace trvala asi 40 minut a byli jsme rádi, ze jsme si vzali teplejsí bundy (které jsme si byli nuceni koupit v Čine při svatební cestě, kde jsme na zimu nebyli připraveni), Massimo ji měl oblečenou a já ji pouzila jako přikrývku. Taxikář měl na plné pecky pustěné rádio, po kazdé písničce měnil stanice na starém rozchrchlaném rádiu s reproduktory za nasimi hlavami a prodíral se bez problémů ranní dopravou, přičemz jestě stíhal plivat z okýnka
New Years Dinner
. Po přejezdu stavenistě nového letistě mě docela překvapilo auto v protisměru na čtyřproudové silnici a neosvětlený cyklista - stále v protisměru. Jednou z prvních otázek naseho taxikáře byla: 'first time in India'? A kdyz jsme mu řekli do jakého hotelu chceme zavést, jeho pohotová poznámka zněla 'this hotel no good' a ze nás zaveze do lepsího. Vyzbrojeni informacemi o tom, ze snad kazdý taxíkář a řidič dalsích mozných vozítek se snazí zavézt zelenáče do hotelů, kde mají provizi, jsme statečně trvali na tom, ze chceme zavézt no naseho hotelu.Pronajali jsme si pokoj v části Paharganj - ulice byla v tuto ranní hodinu plná spících a dřepících lidí, hořících ohýnků a toulavých krav. No, musím přiznat, ze to vypadalo docela hrůzostrasně. Počůranou uličkou jsme dosli k nasemu hotýlku, kde na nás čekal pokojík v docela rozpadlém stavu, ale s čistou postelí a to bylo v tu chvíli to nejdůlzitějsí. Pokojík byl sice vymalován veselou růzovou barvičkou, 'cheerful shade of pink' jak píse nás průvodce Lonely Planet, ale taky tam byly odpadající kachličky v koupelničce se stojatou vodou na podlaze a vlhkými zdmi v pokoji, ze místy se ta růzová barva měnila spís do zelena. Ale jak jsem řekla, my byli unavení, čistá postel tam byla, brouci v nedohlednu, tak jsme zalehli. Po několika hodinách spánku a vytáhnutí spuntů z usí - pro mě absolutní nutnost, jsem byla ohromena zvuky - některé z nich: řvoucí dítě, povídání dospělých (intenzita několikanásobná nez u italského národa), neustálé chození po chodbě, vrzání dveří, vsudypřítomné kapání vody. Z venku pak troubení, křik a zvuk nějaké motorové pily. Tyto zvuky se vsechny mísily a nebylojim konce - tyto řádky písu po několika hodinách a stále vsechny tyto zvuky slysím - a stále se k nim přidávají dalsí. Pak jsem se podívala vedle sebe na Massima a ten, bez ucpávek v usích spí jako beránek.
Dneska jsme si obhlédli jiný hotel, pokoj i prostředí se nám zdálo o moc přijatelnějsí, tak se zítra přestěhujeme o několik desítek metrů dál. Přejdeme z 300 rupií za noc na 400 (ze 150 korun na 200). Přecejenom hledáme minimální pohodlí - uvidíme, jak na tom budeme třeba za měsíc.
Teď sedíme v kavárničce popíjíme CHAI, kořeněný čaj s mlékem a jestě se chystáme zavolat domů rodičům a koupit pár drobností, jako něco na krk, protoze smog je opravdu cítit, vodu a toaletní papír, který jak se zdá indové nepouzívají, ale o indických záchodcích se rozepísu jindy, to az s nimi budu mít více zkuseností - a myslím, ze bude o čem psát.
Po necelém prvním dnu mám pocit, ze mě Indie nepřestane překvapovat - a tento pocit se mi líbí.
